Sexuální variace a sexuálně motivované trestné činy
Sexuální variace
a delikventní sexuální chování (trestný čin) spolu nemusejí nijak
souviset. Delikventní sexuální chování nemusí nutně signalizovat
přítomnost sexuální variace a normální chování ještě není dostačujícím
důkazem sexuální normality. Většinu sexuálních deliktů typu pohlavního
zneužití páchají lidé bez jakékoliv sexuální variace. Mnoho z jedinců
se sexuální variací během svého života nikdy žádný sexuální delikt
nespáchá a své potřeby uspokojuje jiným a sociálně přiměřeným způsobem.
Například část pravých pedofilů nikdy nepřejde dále než do roviny
platonické náklonnosti. Pro porozumění dětskému světu mohou být velmi
úspěšnými učiteli, skautskými vedoucími, trenéry či autory knih pro
děti. Ne každý pachatel sexuálního zneužití dětí je pedofil,
nepedofilní delikventi mohou mít sex s dětmi například proto, že není
dostupný dospělý sexuální partner. Pravděpodobně díky drastickým
metodám, jimiž se snažili sexuologové a psychologové v minulosti
sexuální variace "léčit" a přístupu, jaký v této oblasti panuje ze
stran veřejnosti, je počet lidí se sexuálními variacemi, kteří se
obracejí na sexuology dobrovolně, minimální. (1)
Ve statistikách pocházejících ze soudních případů
převažují extrémní případy, které zabarvují celý náhled. V řadě těchto
případů pachatelé nemuseli svoji sexuální variaci zvládnout i z jiných
důvodů, než je pouhá její přítomnost, například z důvodu vysoké
agresivity, snížené inteligence, nebo poruch chování v oblasti
mezilidských vztahů jako je chybějící soucit, atd. Další možné
zkreslení je dáno právním systémem a kulturními normami země, ze které
údaje pocházejí. V USA je například nepřijatelné fotografovat holčičky
s nezakrytými prsními bradavkami i v batolecím a předškolním věku a
takové fotografie jsou již považovány za zneužívání dětí.
Doporučená literatura
Weiss P. Sexuální deviace. Praha: Portál,s.r.o., 2002